Činoherní dramaturgický plán se po letošní sezoně vztahových her a vášnivých příběhů vydává docela jiným směrem. Posouvá se k aktuálnějším tématům, která více odrážejí pohyby i určitý neklid v současné společnosti. Není proto náhoda, že autorsky je tentokrát zastoupen zejména středoevropský prostor, že dva tituly výrazně tematizují divadlo, dvě hry se svým způsobem dotýkají víry, že ve dvou textech se řeší touha po moci…
Umělecké vedení však stále neopouští touha diváky vzrušovat a bavit: „I letos jsme se snažili, aby výběr titulů reflektoval současnou dobu a zároveň byl barevný, umělecky a divácky vzrušující, žánrově pestrý,“ uvádějí umělečtí ředitelé Činohry Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský a dodávají: „Příští sezonou poprvé vstupujeme do Státní opery, vnímáme ji totiž jako zásadní místo, kam bychom chtěli naše účinkování rozšířit. Jde o divadelní budovu se skvěle řešeným hracím prostorem i hledištěm. Zároveň je to místo, které je oproti Národnímu divadlu neutrálnější, není tolik spjato s ‚národním‘ očekáváním, řekněme i určitou ‚předpojatostí‘ diváků ve smyslu kořenů a historie české státnosti. Ve výběru textů pro SO chceme vycházet i z historie budovy, která fungovala vždy v krátkých obdobích v rukou silných osobností.“
Cherry man
Původem ruský dramatik a režisér, v současné době žijící v Polsku, Ivan Vyrypajev, jehož texty Kyslík, Nesnesitelně dlouhá objetí nebo Opilí jsou dobře známy i českým divákům, svůj nejnovější text CHERRY MAN napsal přímo pro Stavovské divadlo. Jeho absurdní černá groteska velmi vtipně ironizuje společenskou hyperkorektnost. Jak uvádí sám autor: „… dnes, v době strašlivých válečných konfliktů, je vlastně nemožné hovořit o nějakých společných lidských hodnotách. Žánry absurdity a černé komedie tak nejpřesněji odrážejí stav věcí jak v umění, tak v každodenním životě…”
Hamlet se vrací po jednadvaceti letech
hamleta, jednu z nejznámějších Shakespearových tragédií, připravuje režijní duo SKUTR. V překladu Martina Hilského se na jeviště Národního divadla vrátí po jedenadvaceti letech. Je to drama rodinné, ale do velké míry i politicky aktuální – jak udržet království, když se na něj ženou nepřátelská vojska? Můžete se těšit na fascinující mysteriózní inscenaci této nehynoucí klasiky.
Ještě chvilku
Ještě chvilku je původní hra oceňované polské dramatičky zaměřující se na divadlo pro děti a mládež Marie Wojtyszko, která rovněž vznikla na objednávku pro Činohru. Režie se ujme mladá talentovaná režisérka Anna Klimešová, jejíž režijní rukopis se vyznačuje jedinečnou hravostí a humorem, citlivostí a smyslem pro detail. Rodinný titul by měl být určen zejména prarodičům a jejich vnoučatům – ale nejen jim.
Mefisto
Slovenský režisér Marián Amsler se za své kariéry už mnohokrát úspěšně věnoval dramatizacím světových a českých románů a s citem, pevným režijním uchopením a originálním gestem je dokázal přenést na velká jeviště. I proto byl pro Státní operu jasnou volbou právě on a MEFISTO, slavný „román jedné kariéry” popisující nejen dopad nezvladatelné ctižádosti a touhy po uznání, ale i zrod zrůdné diktatury a nových pořádků.
Bílá voda
Spisovatelka Kateřina Tučková dosáhla už krátce po třicítce prokazatelných literárních úspěchů, v říjnu 2022 dokonce získala za svůj nejnovější román BÍLÁ VODA Státní cenu za literaturu. Kniha – vyprávějící o historii ženských řeholních řádů za totality i postavení žen v katolické církvi – se stala skutečnou událostí i čtenářským bestsellerem a inspirovala uznávaného slovenského dramatika Daniela Majlinga k svébytné autorské dramatizaci. V režii kmenového režiséra Michala Vajdičky ji uvedeme ve Stavovském divadle.
A velkou událostí bude jistě i návrat Jana Nebeského, který v minulosti vytvořil v Národním divadle mnoho mimořádných inscenací. Oceňovaný režisér a jeden z nejoriginálnějších českých tvůrců si tématem svého autorského projektu zvolil dílo i dosud nepublikované verše básníka Ivana Wernische, a vytvoří tak poctu této významné osobnosti české poezie.
Všechny nové činoherní inscenace jsou již od předpremiéry titulkovány. „A to nejen proto, že chceme dále rozšiřovat diváckou základnu. Premiéra je totiž také skvělou příležitostí pozvat zajímavé zahraniční hosty, ukázat jim, co se u nás děje, navázat s nimi další spolupráci a budovat dlouhodobé vztahy. Je pro nás velkou ambicí a výzvou, abychom měli od příští sezony titulkovaná dokonce všechna večerní představení,“ vysvětluje Lukáš Trpišovský.
Nadcházející sezonu vyhlíží Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský s pocity odpovědnosti vůči společnosti ale také silného vděku divákům: „Ještě loni touhle dobou jsme si říkali, že je vše na dobré cestě, pandemické provizorium skončilo a divadlo znovu nabralo radost, poztrácenou energii a sílu. Netušili jsme ovšem, co všechno nám rok 2022 přinese. Ani v nelehké době jste nás neopustili, navzdory zdražení vstupenek a zvyšující se ceně dalších běžných potřeb. Přejme si tedy do další sezony, abychom svět kolem sebe dokázali smysluplně naplnit originálními a živými divadelními počiny, a zároveň mysleme na všechny umělce a umělkyně, kteří na rozdíl od nás svobodně tvořit nemohou.“
I proto v čerstvě premiérované inscenaci Bakchantky účinkuje sbor složený mj. z ukrajinských zpěvaček. Například jedna z nich, Olha Poltorak, byla ještě před rokem sólistkou Oděské filharmonie. Ve sboru jsou kromě ní také další čtyři uprchlice. „Když byla možnost získat pro tento úkol špičkové zpěvačky evropského formátu, které se tak navíc mohou věnovat své profesi, nebylo proč váhat,“ objasňuje rozhodnutí režisér inscenace Jan Frič.
Režisér a dramatik Ivan Vyrypajev přivezl na poslední ročník festivalu Pražské křižovatky svou autorskou inscenaci 1,8 M, kterou připravil ve varšavském divadle Nowy Teatr. Mezinárodní projekt s tématem politických procesů v Bělorusku vychází z autentických dokumentů a stal se nesmlouvavou obžalobou totalitního režimu i důležitým příspěvkem k tématu nesvobody a odvahy umělce.
Činohra ND také v březnu 2022 vyhlásila už třetí běh běloruské rezidence. Situace běloruských umělců se totiž od jara a podzimu 2021, kdy Národní divadlo společně s festivalem Pražské křižovatky nabídlo tvůrčí stipendium a pobyt v Praze čtyřem běloruským dramatikům a dramatičkám – Axaně Hajko, Aleně Ivaňušence, Andreji Ivanovovi a Alexeji Makejčikovi – stále nezlepšila. Do třetího běhu rezidence byla vybrána dramatička, básnířka a prozaička Diana Balyko, která patří k nejznámějším a nejhranějším běloruským umělkyním. Ve své vlasti byla ovšem politicky perzekuována, a tak koncem května 2021 uprchla celá její rodina do Kyjeva. V březnu 2022, po začátku ruské okupace, se museli opět urychleně evakuovat. Národní divadlo ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a Ministerstvem zahraničních věcí ČR proto pomohlo Dianě a její rodině získat roční vízum i povolení k pobytu v České republice.
Zdroj: Národní divadlo, VitVit via Wikimedia Commons
